Jak dobře sdílet s partnerem nebo přáteli?

"Chtěla jsem partnerovi říct, co těžkýho jsem dneska řešila, a on mě začne poučovat, co jsem měla udělat. Nebo se dokonce naštve. Takže místo aby mi ulevil, je mi pak někdy ještě hůř."

Sdílení v partnerském životě hodně často zlobí. Někdy s námi dokonce neumějí sdílet ani kamarádky nebo kamarádi. Jak tedy uchopit sdílení, aby to fungovalo? 

KDYŽ POTŘEBUJEME SDÍLET, NEPOTŘEBUJEME

• aby za nás ten druhý začal situaci řešit,
• aby nás ten druhý začal hodnotit,
• aby se ten druhý cítil obviněn.

Potřebujeme, aby nás vyslechl a pomohl nám vyznat se v našich vlastních myšlenkách.

• Když ten druhý reaguje tím, že to hned začne řešit, pak je dobré si umět o konkrétní reakci říci: „Moc díky, že mi nabízíš řešení. Já si asi řešení nakonec najdu. Teď to potřebuju jen sdílet.“
• Když nás ten druhý začne hodnotit, lze si podobně říct: „Já zatím asi nepotřebuju vědět, co si o tom myslíš. Já to spíš potřebuju jen sdílet, abych si urovnal/a myšlenky.“
• Když se ten druhý začne bránit, protože se cítí obviněn, můžeme sdělit: „Aha, promiň, já tě nechtěl/a obvinit. Jen jsem ti chtěl/a říct, co v sobě řeším.“

JAK TEDY REAGOVAT NA TOHO, KDO POTŘEBUJE SDÍLET?

• Ověřením toho, co se po nás chce: "Aha, a ty to se mnou chceš sdílet nebo to chceš pomoct řešit?"
• Sdílením emocí: „To pro tebe je teď asi náročný, nebo ne?“
• Důvěrou, že řešení si většinou najde ten sdílející nejlépe sám: „Máš představu, jak to řešit?“
• Nechat sdílejícího urovnat si myšlenky: „Tak mi o tom pověz víc, třeba tak líp přijdeš na to, co s tím udělat.“
• Teprve pak můžeme nabídnout pomoc: „Můžu ti s tím nějak pomoct já?“

JAK SE VYHNOUT ŠPATNÉ REAKCI, KDYŽ CHCEME SDÍLET?

• Dopředu tomu druhému říci, co od něj očekáváme: „Potřeboval/a ti něco říct. Nepotřebuju to řešit. Dokonce zatím asi ještě nezvládnu přijmout to, co si o tom myslíš. Můžeš to s tebou jen sdílet? Máš na to teď kapacitu? Nebo mi řekni, kdy bys na to mohl/a mít prostor.

Shrnout se to dá do hesla: POHLADIT, TEPRVE PAK PORADIT