0 Kč

Autorka: Alžběta Hlásková

Když děti sedí celé dopoledne (někdy i déle) ve škole, začne strádat jejich pohybový aparát. Přirozeně jim začne chybět možnost se vyřádit. Uvítají společně trávený čas a hry. 

SCHOVKA

Nevím, jestli jste si někdy domysleli, jak skvělá hra je hra na schovávanou. Je to příležitost si vyzkoušet, že chvíli někoho nevidím, ale pak se zase najdeme, patříme k sobě a jsme spolu rádi. V dětech to může vyvolávat mírnou formu stresu, který se učí zvládat. Mají zatím nezralý systém zpracování stresu, proto je potřeba začínat jemnějšími formami, snadnějším zadáním, nízkou měrou soutěživosti. Když na začátku "přepálíme" náročnost, malinké nebo úzkostnější děti to mohou zvládat hůře. Proto jim hru musíme přizpůsobit tak, aby se s námi postupně naučily stres zvládat. 

Jak zvládnout hru na schovku doma? Jak co nejvíce snížit riziko, že se děti rozjedou tak, že nebude možné je ukrotit?

1. Dopředu dětem řekněte, že byste si s nimi chtěli zahrát na schovku, ale že to je na domácí prostor trochu náročná hra, takže je potřeba, aby se pravidla dodržovala. A že by to mělo zůstat ve formě hry, nikoliv divokého šílení a dravého soutěžení.

2. Vymezte prostor, kam se smí, co se smí, co už se nesmí. Odhadněte dopředu, jestli by bylo lepší, aby se na hru děti zuly nebo obuly, jak se mají obléknout apod.

3. Vymezte si čas pro tuto hru. Nastavte nejen začátek, ale i konec. A dopředu to s dětmi vykomunikujte. Nejlepší je konec ohraničit konkrétním časem, Večerníčkem, koupáním nebo třeba obědem. Nebo rovnou určete, kolik kol se bude hrát. Záleží na tom, jakou máte zkušenost, na co zrovna vaše děti nejlépe slyší.

4. Určete si pravidla - např. do kolika se počítá, jak se bude zapikávat apod. Můžete si zavést i pravidlo, že mluvit smí jen ten, kdo pikal, ostatní nesmí mluvit, natož křičet.

5. Kdyby děti začaly porušovat pravidla, v klidu jim řekněte: "Vidím, že už je toho na tebe dost. Nevadí. Tak si dáme pauzu. Můžeme si zahrát třeba zase zítra."

5. Pak už si užijte hru!

Děti se při takové schovce učí obrovské množství dovedností - vyjednávání možností, dodržování pravidel, pochopení strategií, odhadování času, ohleduplnosti vůči členům rodiny a majetku apod.

 

RYCHLOSCHOVKA

Tato forma má jednodušší pravidla.

1. Rodič řekne číslo, třeba: "Čtyři!"

2. Rodič začne od jedné počítat nahlas do čtyř. Děti (případně další členové domácnosti) se mají schovat, než rodič napočítá nahlas do čtyř.

3. Když rodič dopočítá, rozhlíží se ze svého místa, jestli někoho uvidí. Koho vidí, toho vyzve, aby vylezl. 

4. Když už rodič nikoho nevidí, zvolá: "Dost!" Všichni opustí své skrýše.

5. U dětí, které zvládají soutěživost, je pak možné, aby všichni, kdo nebyli viděni, dostali třeba bod. Ale některé děti to úplně dobře nezvládají. A na to je potřeba dávat pozor. Je pak lepší bodování opustit a zaměřit pozornost spíše na to, která skrýš byla nečekaná a bavit se tím. Nebo se koukat, jak se veliký děda schoval pod stůl apod.

LENOŠSKÁ SCHOVKA

Když už nemůžete, tak tohle je nejlepší verze schovky. Inspiraci mám od mé kamarádky. Rodič si lehne na gauč a zavře oči. Dítě se schová. Rodič pořád leží a jen se zeptá: „Kdepak je moje holčička?“ Dítě vydá ze své skrýše nějaký zvuk. Rodič zkouší podle zvuku hádat: „Moje holčička je pod postelí.“ Když se strefí, hraje se znovu. Když ne, zůstane dítě schované a rodič se znovu ptá, dokud nepřijde na to, kam se dítě schovalo.

VEČERNÍ SCHOVKA

Hra na schovávanou děti hned tak neomrzí. I já jako dítě jsem nejvíc milovala hru na večerní schovávanou. Hráli jsme ji přes zimu v bytě nebo v létě venku na chalupě. Všude se zhaslo, všichni si vzali na hru tmavé oblečení.

Tma dodávala hře na schovávanou nový rozměr. Pravidla jsme různě uzpůsobovali podle toho, kdo zrovna hrál. Nejmenší děti někdy vytvářely tandem s jedním větším dítětem nebo s dospělým. 

Noční schovávaná je zábavná i pro dospělé. Vytváříme si při ní s dětmi vztah, kde nejsme jen ti, kteří nastavují hranice a vychovávají. Jsme i ti, kdo se u toho baví. Pro děti je moc fajn vidět, že se při hře baví i dospělí.