0 Kč

Autorka: Alžběta Hlásková

Za ruku.jpgDěti milují, když se nebereme tak vážně. Už od maličkých miminek si s nimi můžeme povídat o důležitých věcech tak, abychom se nezatěžovali slovy. Prostě jen tvoříme náhodné shluk slabik: "Kalu ňaruks. Šumpr drandora." Řekneme větu a necháme zas něco říct dítě. Průběžně měníme emoční náboj vět, jako by se jednalo o opravdový rozhovor. Chvilku radostně, chvilku překvapeně, pak napínavě. Občas do toho zamícháme opravdové slovo. A klidně občas i trochu neslušné: "Krupudu šuňaku hovínkič rumpaťa." Můžete napodobovat intonací různých světových jazyků a zjistíte, že ji děti automaticky začnou napodobovat také. 

Tuto řeč jsme pak mohli použít pro odlehčení i v době, když už byly děti větší. Ukázali jsme třeba na ponožku a řekli: „Kupaťu hop paprďá.“ A použili prosebnou intonaci hlasu, jako bychom říkali: „Podej mi prosím tu ponožku.“ Když dítě vzalo něco jiného, zareagovali jsme nesmyslným spojením slabik s intonací, kterou bychom použili na větu: „Ne, tohle není ponožka. Prosím ponožku.“ Pro dítě to byla rozhodně větší legrace, než když jsme jen suše řekli, ať nám podá ponožku.

Pokud nevíte, jak na to, tady si můžete poslechnout takový rozhovor se čtyřletou holčičkou: https://youtu.be/svq2295keqI

O tom, jak rozvíjet vztah, najdete daleko víc tipů v knize (re)DESIGN RODINY PRO 21. STOLETÍ.