0 Kč

emoce v akci

  • 15 Kvě 2020

    Bzučení mouchy | emoce v akci

    Po minikurzu Jak zvládat emoce, mne potěšil e-mail jedné maminky, která má doma dítě s autismem. S manželem se kurzu zúčastnili. A pak mi napsala skvělé řešení pro situace, kdy se ona sama v roli maminky dostane do afektu: 

    "Domluvili jsme se se synem, že vždycky, když budu chtít zvyšovat hlas, budu místo toho zuřivě bzučet jako moucha a „mávat křídly“, on se tomu hrozně řehtá, protože u toho vypadám fakt jako debil :-))), ale já se vyzuřím a zrelaxuju a on přestane dělat to, co mě vytočilo, a místo toho se chechtá a já nakonec taky. Zatím to funguje... a celé to vymyslel Míša. No není úžasnej?"

  • 14 Kvě 2020

    Emoce v akci: WC mód | emoce v akci

    V dubnu proběhl cyklus 3 setkání s názvem Jak zvládat svoje emoce aneb Co nám říká neurověda o emocích. Od některých účastníků jsme dostali inspirativní zpětné vazby, tak nám dovolte se o ně podělit:

    "Začínám se po semináři učit naladit ráno do parasympatiku (tedy do klidového režimu bez stresu). Aby se mi to ale dařilo, rozhodla jsem se zapracovat na množství spánku i na hodině, kdy budu chodit spát. Nahraju si  do budíku sólo anglického rohu v Largu Dvořákovy Novosvětské, abych to ohlídala.

    Ale daří se mi  už "WC mód" během dne, který jsem si vybrala jako svůj způsob, kdy provádím body scan, tedy zmonitoruji si celé tělo a snažím se ho uvolnit tak, abych ze záchoda odcházela bez stresu. Pomáhá mi i to, abych využila všechny další možnosti, jak aktivovat svůj parasympatikus. Koukám se na záchodě na dlaždice, hledám na nich nové siluety a obrázky  a k tomu se snažím si mručet  nejoblíbenější melodii mého srdce - Largo z Dvořákovy Novosvětské. Nevím, jestli mi Vesmír chce dát najevo, že jdu správnou cestou, ale aktuálně mám silný průjem, který mne nutí trávit na WC poměrně dost času :-))) Jinak velice děkujeme za Váš webinář, je pro nás přínosný a cenný."

  • 12 Kvě 2020

    Emoce v akci: Když nás děti dostanou | emoce v akci

    A je tu další zkušenost klientky re|designu rodiny. Je na tom vidět, že každý z nás si musí najít tu svoji cestu, co na něj funguje. V rámci re|designu proto klienti mají možnost vyzkoušet si celou řadu technik na ovládnutí emocí a najít si tu svoji, která jim zafunguje. Je to proces. Ale stojí to zato:

    "Pracuju na sobě. A občas se mi to už daří. Bohužel mi to někdy nevychází při vzteku dětí, tam mi to spouští amygdalu a moje obranné reakce víc, než bych chtěla. Když jsem to několikrát nezvládla, tak jsem pak začínala odcházet od konfliktu (na balkón, kde jsem čtvercové dýchání i trubičkové), abych získala nadhled a pak se k němu vrátila. Zjistila jsem, že mi pomáhá si všechny techniky uvědomovat několikrát denně a když to neudělám, tak pak na to v daný afekt zapomenu (není to pro mne automatické se zastavit a přehodnotit). Tak jsem si říkala, že zkusím si pár věcí napsat, jen body, aby mne to celý den provázelo a třeba i s tím vstát, přečíst si to nejzásadnější a uvidím." Jestli se klientka ozve s tím, jak se jí to daří dál, určitě se o to s Vámi podělíme. Držte se! Rodičovství je prostě jedna z největších sebezkušeností!

  • 11 Kvě 2020

    Emoce v akci: Krvavá kuchařka | emoce v akci

    Někdy ty naše změny prožívání a chování trochu bolí, ale stojí to zato:
    "Inspirovala jsem se online cyklem Jak zvládnout svoje emoce. Nadšená tím, že můžu mít konečně svůj život pod kontrolou, jsem se rozhodla hned v posteli v sobotu ráno a před otevřením očí si říci, že se mám ráda, že je vše v pořádku a na co se dnešní den těším. Ale už v ten okamžik jsem to "přepálila" :-). Protože abych si dodala důvod se na něco těšit, tak jsem měla pocit, že den musí být výjimečný pro mne i pro rodinu a vrhla se na řepové palačinky k snídani. Tak dobrý, hodina v kuchyni pro mne byla uklidňující a palačinky sklidily úspěch.

    Abych ten úspěch znásobila, tak jsem se to chtěla vytunit na řepovými noky k obědu (nevyzkoušený recept a hned v dvojité dávce). Takže já celé dopoledne v kuchyni, dětem ani manželovi jsem se nevěnovala. Ve 12 hodin, kdy normálně jíme, jsem měla jen červený sliz mezi prsty a nevěděla jsem, co s ním mám sakra dělat, protože noky z toto nebudou. A to ani když jsem tam přidala o půl kila více mouky. Nebojte, epizoda neskončí receptem na noky :-). Moje automatická reakce by byla stejná, jakou měla moje mamka, když jsem byla malá (vztek, obviňování druhých, nespravedlnost atd.).

    Se slepenými prsty od červeného slizu jsem se konečně zastavila, začala si prohlížet zapatlané ruce a zkusila zjistit, co se to vlastně děje. Došlo mi, že takhle jsem to teda ráno fakt nechtěla. Položila jsem si klíčovou otázku: Jde o život? A zjistila, že nejde (teda pokud ta červená hmota neožije :-))) To mne uklidnilo natolik, že jsem se začala smát. Děti zaregistrovaly moji změnu nálady a manžel přijal shovívavě to, že oběd bude později. Získala jsem nadhled, takže jsem mohla touto historkou odpoledne pobavit svoji mamku. Tím se pozitivní emoce se šířila dál :-). Děkuji re|designu rodiny za nástroje pro zlepšení a pro můj rozvoj. Mohu na sobě pracovat a to mi dává sílu."